AAA

 

 Glaukom (zelený zákal) je skupina onemocnění, při kterém je přerušen oběh tekutiny v oku, nedochází k její absorbci a tím se zvyšuje tlak uvnitř oka (nitrooční tlak). Vysoký nitrooční tlak může mít v konečném důsledku vliv na zrakový nerv, který spojuje oko a mozek. Zvýšení nitroočního tlaku může zůstat dlouhou dobu bez povšimnutí pacienta a poškození zrakového nervu pak již může být trvalé a může dojít až ke slepotě.

  • Glaukom je druhá nejčastější příčina slepoty ve světě.
  • V roce 2007 Světová zdravotnická organizace ohlásila téměř 60,5 milionů lidí s tímto onemocněním a 4,5 milionů lidí je kvůli glaukomu slepých.
  • Do roku 2020 se odhaduje až 80 milionů nemocných.
  • Odhaduje se, že 2 - 4% světové populace nad 40 let mají glaukom.

 

 

 

 

Onemocnění glaukomem lze přirovnat k ucpání odtoku u dřezu:

obrazek

 

 

Rizikové faktory

Je celá řada rizikových faktorů, které mohou vést ke glaukomovému poškození: nitrooční tlak, refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost), věk, genetické, etnické faktory, celková onemocnění jako diabetes mellitus, hypertenze či hypotenze, systémové cévní choroby, onemocnění štítné žlázy atd. Za nejvýznamnější rizikový faktor je považován nitrooční tlak (NOT). Existuje určitá rovnováha mezi tvorbou (nitrooční tekutina se tvoří v tzv. řasnatém tělísku) a odtokem nitrooční tekutiny a následkem této rovnováhy je NOT nebo-li tlak uvnitř oka. Hodnota normálního NOT je zcela individuální, nejčastěji se udávají hodnoty od 10 do 21 mm Hg. Měřit NOT lze řadou způsobů. Podrobněji se jim věnujeme v článku "Měření nitroočního tlaku".  Největší diagnostické potíže vznikají při stanovení chronického prostého glaukomu, neboli primárního glaukomu s otevřeným komorovým úhlem. Proto způsob měření nitroočního tlaku by měl být co nejpřesnější.

 

 

Primární glaukom s otevřeným komorovým úhlem

Ve většině případů primární glaukom s otevřeným úhlem probíhá bez příznaků ze stran pacienta. Diagnostika se zakládá na individuálním posouzení očního nálezu a výsledků pomocných vyšetření u každého pacienta. Je důležitá pečlivá anamnéza: pátrání po výskytu glaukomu v rodině, zjištění očních a celkových rizikových faktorů. Podrobné oční vyšetření pacienta zahrnuje: zjištění vidění do dálky a do blízka, zjištění případné refrakční vady, posouzení objektivního nálezu (hledání změn typických pro glaukom), dále proměření nitroočního tlaku (během dne i v průběhu několika dnů), vyšetření zorného pole a vyšetření stavu vrstvy nervových vláken kolem zrakového nervu. V indikovaných případech se provede vyšetření barvocitu, citlivosti na kontrast, elektroretinografie (vyšetření nervových buněk sítnice), zrakové evokované potenciály (elektrická odpověď mozkové kůry na zrakovou stimulaci), ultrazvuk krkavic. Po individuálním posouzení pacient buď zůstává ve sledování jako podezření na glaukom, nebo se stanoví diagnóza glaukomu a nasazuje se léčba.

 

 

Normotenzní glaukom

Je nutné se zmínit o glaukomu, při kterém je NOT  zcela v normě ale u pacienta lze nalézt typické glaukomové změny. Je to tzv. normotenzní glaukom. Oční hypertenze je stav, kdy při opakovaně naměřeném vyšším NOT pacient nemá žádné glaukomové změny. Přístup k těmto pacientům je zcela individuální.
 

Primární glaukom s uzavřeným komorovým úhlem Primární glaukom s uzavřeným komorovým úhlem je provázen prudkým výrazným vzestupem nitroočního tlaku a projevy akutního glaukomového záchvatu (vzniká u predisponovaných očí).

 

 

Léčba glaukomu

Cílem každé léčby je snaha snížit nitrooční tlak na bezpečné hodnoty. Existuje léčba: konzervativní, laserová, chirurgická. V konzervativní léčbě se používají látky snižující tvorbu NOT, látky ovlivňující odtok NOT a látky působící osmoticky. Když konzervativní léčba je nedostačující, používá se léčba laserová. Různé typy laserů se používají u různých typů glaukomu. Chirurgická léčba se provádí tam, kde se při maximální léčbě nedaří tlak snížit na takové hodnoty, při kterých glaukomové změny nepokračují. Způsob provedení je buď s otevřením nebo bez otevření oka. Indikace konkrétního chirurgického výkonu záleží na typu glaukomu. Chirurgické výkony se dělí na výkony pomocí kterých lze dosáhnout zlepšení odtoku nitrooční tekutiny z oka (např. filtrující operace) a výkony, které snižují tvorbu nitrooční tekutiny (operace, při kterých je zničena část řasnatého tělíska). Při filtrujících operacích se vytváří náhradní cesta odtoku nitrooční tekutiny. Existují různé modifikace těchto výkonů. U některých forem glaukomu se provádějí filtrující operace s použitím tzv. drenážních implantátů. Tyto výkony představují možnost dosažení filtrace nitrooční tekutiny tam, kde jiné chirurgické výkony jsou neúspěšné nebo kde úspěšný výsledek chirurgického zákroku je nejistý (např. u sekundárních glaukomů).

 

 

 

U koho je zvýšené riziko onemocnění glaukomem?

  • U osob starších 65 let, zvláště, pokud trpí cukrovkou.
  • Onemocnění glaukomem se vyskytlo v rodinné anamnéze.
  • U osob, kteé měli někdy poškozený zrak.

 

 

 

Jaké jsou příznaky onemocnění glaukomem?

V drtivé většině případů a zejména v počáteční fázi je minimum příznaků. Proto je tak důležité preventivní měření nitroočního tlaku u lékaře. V pozdějších stádiích se jedná především o:

  • postupnou ztrátu bočního nebo periferního vidění,
  • neschopnost přizpůsobit vidění v tmavé místnosti,
  • potíže při práci na blízko,
  • pacient vidí duhově zbarvené kroužky nebo rozmazaný okraj kolem světel.